26 - 31 srpna 2009
26.8 Středa - jak rudá hvězda nad Kladnem
Když jsem ji lovila z láhve, všimla jsem si, že se ve špajzce nějak podezřelé začaly rojit moly.A taky jizva na mém nártu mi připomněla, že bych měla Césarovi přistřihnout drápy.
Jen co Tekil uschla, zavřela jsem ji do klece a mohlo se pokračovat v malování.
Verunka chtěla vědět jak se mi líbí její pokojíček. Řekla jsem pravdu a tím jsem ji naštvala. Verunka stále tvrdila, že ta sytě červená je vlastně jen sytě oranžová. Tak na tom jsme se neshodly, jediné na čem jsme se shodly, bylo že stěny jsou dost židaté. A tak se opět nesl bytem hip-hopa malovalo se. V půlce malování došla Verunce barva a tak slezla ze žebříku a jela do Hornbachu. Já vypla ten její hip-hop a udělala si kafe a vychutnávala klid.
Večer byl César utahaný jako by maloval on a taky nevím jak se to stalo, ale levou přední tlapku měl obarvenou na červeno.
Chlopek opět musel šáhnou do peněženky a dělal u toho fóry jako bychom mu brali ledvinu.
Verunka se pokusila potěšit svého otce a řekla mu, že jiné děti jdou prvního do školy a ona od něj vlastně nic nechce na sešity a tužky, takže vlastně na ní ušetřil. Chlopek jemný humor své dcery nepochopil a zakabonil se ještě víc.
Večer jsem nešla s Césarem se projít, bylo mi toho starouška líto a tak jsem si nacpala špunty do uší abych neslyšela Tekil řádit a šla znuděně spát.
27.8 Čtvrtek – barva dobrá
Ráno mě vzbudil chlopek, protože se mu nedařilo probudit psa. Vyndala jsem si špunty z uši a šla Césarovi domluvit.Nevím zda je to tím jeho stářím, ale poslední dobou se ode mě na krok nehne a chlopka tvrdě ignoruje a odmítá s ním jakkoliv komunikovat.
Vstala jsem a doprovodila Césara ke dveřím, když jsem ho tam předala chlopkovi, César na mě hodil vyčítavý pohled jako by říkal: tak příště ti na tohle neskočím!
Hodila jsem jeho němé výhružky za hlavu a šla si vařit kafe. Dnes jsem byla otrávená jak Malajský šíp. Verunčin pokojík uschnul a vybarvil se.Navíc i po druhém vymalování byl příliš červený, flekatý a děsně deprimující.
Miluji světlo, milují jemné pastelové barvy…a tak jsem v hlavě kula plán, pokud nezlomím svoje mládě a nedonutím ho aby pokojík přemalovala, přejdu na plán B, ten je takový to: využiji nepřítomnosti mláděte a chlopka… ano u chlopka vidím hlavní problém… nevěřím, že když, mu koupím lístky do kina, tak tam půjde. A taky nevím kdy půjde „s kamarády na pivo“ on tohle sice zahlásí dopředu ať s tím počítám, protože mě zná, ví že jinak bych zase mohla způsobit nějakou paseku. Totiž deníčku, kdysi před mnoha a mnoha léty se chlopek jednou z práce nevrátil domů a já tehdy ze zoufalství obvolala kde co, jasně že jsem volala všem přátelům, známým i neznámým, pak na policii, zda tam nemají mrtvolu, do špitálu zda tam nemají nějakého raněného a taky na záchytku zda tam není nějaký ožralý podobný mému chlopku, no prostě skoro celý severomoravský kraj byl ze mě auf.
Když konečně chlopek přišel domu, nadala jsem mu co se do něj vlezlo,ale to nebylo to nejhorší co ho čekalo, všichni včetně jeho šéfa, sekretářek a spolupracovníku i uklízeček o jeho mimomanželské aktivitě věděli, myslím, že i nějaká ta jeho konkubína se o tom dověděla. Sice jsem vyfasovala nálepku „střelená“, ale i tak tuto celou mašinérii hodnotím kladně, protože chlopek už svou nepřítomnost vždy zahlásí raději předem. Jenže, ano zase tu je to ošemetné slovíčko „jenže“,… jenže mi to zahlásí třeba jen několik hodin předem a to je mi na prd.
Řekla jsem si, že veškerou svou energii dám do přemlouvání svého mláděte. A opravdu se mi ji podařilo zlomit.Moje mládě se sice nakrklo, ale přece jenom jelo do Hornbachu pro novou barvu. Když se vrátilo, zjistilo, že starý váleček se na malování už nehodí, opět se nakrklo a jelo do Hornbachu pro nový. Když se vrátilo stěžovalo si, že se personál prodejny si na ní už ukazuje a smějí se ji.
A už se zase bytem neslo hip-hop...a já zase trpěla a opět byla stěna šmouhatáa v jednom fleku jsem dokonce rozpoznala mapu Ameriky.
Tento den byl ošklivý, moje mláďátko se na mě zlobilo, že konečně mělo stěny na pastelově oranžovo, chlopek byl naštván, protože opět musel sáhnou do peněženky kvůli Verunčine návštěvě v Hornbachu.
Já byla naštvaná na ně na oba, protože byli na mě hnusní.
Taky César byl naštvaný, protože neměl své oblíbené místo na spaní jelikož všude byly věci od Verunky.
Jediný kdo byl šťastný v téhle domácnosti byly moly, těm se u nás nějak moc zalíbiloa vesele si poletovaly bytem a houfně jich přibývalo
28.8 Pátek – naše ulice
Hned zrána Verunka přetřela opět stěny a už se s tím nepárala, Marek jí přišel taky pomoct. Já si sedla do koutka a dělala, že jsem jinde.Stejně se nic dělat nedalo. Během pauzy mezi malováním přišel za mnou Marek pokecat. Svěřil se mi, že se mu moc líbí naše ulice, prý je o hodně zajímavější než ta jejich i když u nich taky naproti nim bydlí chlápek, který chodí po bytě nahatý a hraje si s bimbasem. Ano, naproti v baráku takového mámea máme toho daleko víc, kupříkladu tady máme striptérku,která chodí velice na lehko, kdyby měla o třicet kilo níň a nebylo jí přes padesát, dalo by se na to koukat.
A taky na naší ulici bydlí jeden retardovaný pár, který ve dne v noci na sebe huláká a jejich slovník je opravdu hodně peprný. Kupříkladu včera on na ní z okna řval přes celou ulici: „Já s tebou šukat nebudu!“ ano, to byla ta slušnější verze, pak to přidalo na síle.
A taky naproti v domě žije tak početná rodinka, že se ani nevleze na balkon. Takže když se něco začne na ulici dít, všichni se vyhrnou, zaseknou se ve dveřích balkonu, proběhne rychlá pruplesková bitva a ti co ji vyhrají koukají z balkonu a zbytek se rozptýlí po oknech. Někdy si přinesou na balkon polštáře, posedají si na ně jako v čajovně, popíjejí sodovky, baští oříšky a koukají dolu na pouliční melu.
A taky tady máme pěstitele marušky, bydlí v přízemí a u jeho okna je to taky docela zajímavé, střídají se tam různí tipci a i semtam policie k němu zajde.
A taky tu máme cigány, takže cimbálovka nám tu vyhrává od rána do večera. K ránu přijedou taxiky a ty prozpěvujícía tančící cigány rozvezou domů.
A taky to, že kolem jsou tři hospody na klidu nepřidá. Chlapci jak táhnou v houfech domů,halekaj jak na horách, protože tady máme skvělou akustiku. Na to halékání už jsem si zvykla, ale jak začnou jezdit na popelnicích, tak to už mě dožerou a nejenom mě. Lidé v pyžamech i bez na ně z oken křičí, že chtějí spát a ti rozjuchaní zase na ně křičí ať si teda lehnou a chrápou. Každý každého někde posílá a nikdo nikam nejde dokud nepřijede policie.
Naštěstí to tak často nebývá.
Takže Markovi se naše ulice líbí, prý je to tu tak trochu jako v Bronxu.
Ano je tu stále živo mnohdy až nemilo
Kolem poledne přijela moje obávaná přítelkyně na kole v kloboučku a celá v bílém a křičela ze spodu na ně: „Věruuuš! Pojď dolů a vem sebou bílou niť a jehluuuu!“
V kuchyni jsem se přebrodila Verunčinými věcmi, abych se dostala k šicímu stroji, vylovila z něj bílou nit, jehlu, náprstek, centimetr, špendlíky a taky nůžky, protože jsem nevěděla co mě vlastně čeká a šla dolu před dům.
Jak už jsem psala, moje obávaná byla celá v bílém jak nevěsta. Ze předu měla něco jako bílou vestu, ale ze zadu ta vesta byla jen do půlky zad a byla síťovaná velkými oky. Ano, mohlo to být velice elegantní, kdyby moje obávaná pod tím neměla mordou podprsenku, prý si ji vzala protože ta jediná má průhledné ramínka. A jakýže byl můj úkol? Moje obávána chtěla, abych jí zezadu zašila podprsenku tak, aby její zapínání nevylezlo nad to síťované, protože jde k soudu a nechce vypadat nevhodně.
Nic jsem nekomentovala, navlékla jsem jehlu bílou nití, udělala na ní uzel a snažila se každý ten bílí provázek síťky našít na modrou podprsenku.
Když se mě moje obývaná zeptala zda je ta podprsenka vidět, řekla jsem jo, ale nevylézá a ona na spokojeně nasedla na kolo a odfrčela
Doma jsem se chtěla domluvit s Markem a Verunkou, kdy chtějí oběd a když jsem nakoukla do Verunčina pokojíčku břinkl mi do oka oranžový flek na stropě, který byl velký jak pecen chleba.To mě vyděsilo.
„Ty chceš i strop na oranžovo?“ zeptala jsem se Verunky a snažila se neřvát.
„Ne, Marek se splet, myslel, že to tak chci,“ řekla naštvaně Verunka.
„A co když ta žlutá tu oramž nepřekryje?“ starala jsem se.
„Tak tam namaluji růžové prase,“ odfrkla Verunka.
Raději jsem zalezla do kuchyně, otevřela si chlopkův fernet, který tam sušil ve špajzu na zlé časy…však ty už stejně klepaly na dveře, protože Verunce zavolali z Sconta, že přivezou sedačku.
Celý byt jak po výbuchu, stěny neschly, na stropě uschla oranžová kaňa a chlopek, že prý je na pivu. Po dvou štamprličkách fernetu jsem přec jen začala vidět střízlivěji a odvolala jsem co se odvolat dalo.
Když jsem koukala na ten binec kolem, tak ty spokojeně poletující moly mě začaly dohánět k šílenství
29.8 Sobota - úklid
Konečně tu byl dlouho očekávaný úklid po malování.My holky jsme se úklidu ujaly s nadšením,taky jsme stěhovaly nábytek. Pan tvorstva jen sem tam nahlédl zda uklízíme správně.Vše zkontroloval a pak důležitě podložil viklající se skříni nožičku.
Ano… to byla ta konečná tečka za celým malováním.
Vše už bylo perfektnía už mohl zavládnou mír a klid, ale nestalo se tak. Verunka při zapojování počítače strčila špatný kolík do špatné zdířky a v tu ránu byl malér na světě.Vyhořel zdroj od krabičky, kterou k nám chodí internet a u počítače přestala fungovat grafická karta
Chlopek zuřil,já byla nešťastná,mládě bylo nešťastné a ještě k tomu naštvané a tak než aby poslouchalo rodičovské nářky odešlo na pivo.
Měla jsem sto chutí ucpat si uši špunty a jít si číst, jenže… ano, zase je tu to vratké slovíčko jenže, … jenže jsem neměla co.Přiznám se ti deníčku, že v knihovně jsem už nebyla hodné dlouho. Vlastě naposled jsem v ní byla před její rekonstrukci, která trvala neskutečně dlouho a tak jsem na ní zanevřela a trucujine, ne že bych vůbec nečetla, to ne, jsem knihomol od přírody, spíše teď navštěvuji antikvariát a za padesát kaček a někdy i za pětikačku si nějakou tu knihu koupím. A taky nezapomínej milý deníčku, že mám hodnou sousedku, která mě zásobuje časopisy, takže! Intelektuálně nestrádám!
Protože chlopovi se v brblání zalíbilo,tak v něm pokračoval a dost se v tom vyžíval. Vybrblával kolik se vyhodilo peněz za malování - neptala jsem se - přesto jsem se vše dověděla:
Barva na první malování…
Barva na druhé malování…
Barva na přemalování …
Váleček…
Druhý váleček…
Barva na strop…
Špachtle…
Igelity…
… … … vypnula jsem sluchrozhodla jsem se, že si počkám na opakování, repríza totiž nikdy není tak dobrá.
Jen jsem v duchu zaplakala.Vždyť jsem měla v plánu vymalovat obývák. Přitom by to moc nestálo, obývák je jen 4x4… jedná stěna se malovat ani moc nemusí, je na ní totiž obývací stěna.Druha stěna taky nic moc práce, je tam okno a balkónové dveře. Třetí stěna… ano ta je celá a tu bych chtěla mít na pastelově zelenou,a čtvrtá stěna taky nic moc, jsou tam dveře do obýváku. Vše až na tu jednu stěnu bych chtěla na bílo a na stěnu vedle té zelenkavé, kterou se vchází, tak na té bych chtěla namalovat na zeď větve stromu s lístečky tou samou zelenou barvou, jakou je ta zelenkavá stěna. Ne! nejsem cákla!Prostě mám ráda originalitu a jednoduchou eleganci!
Takže by to chtělo:
Folii na nábytek
Nový váleček
Barvu..
Barvu..
O ochotných lidech nemluvím, ty jsou k nezaplacení.
Takže, když jsem slyšela tu lamentaci chlopka, řekla jsem si, že nebudu přilívat olej do ohně a malování jsem vzdala.
Jediné co mě na tom Verunčiným malování štvalo, byla ta díra která zůstala po lampičce. Tím že se vyhodilo to křeslo, přestěhovala Verunka nábytek, takže… díra po lampičce zůstala a je dost na nešikovném místě ani obraz se tam nedá pověsit.
„Jednou se malovat muselo!“okřikla jsem chlopkové lamentace a doufala, že bude klid a taky byl, chlopek se nafoukl,přestal slyšet a taky přestal komunikovat, ale dlouho mu to nevydrželo, zjistil, že se v ovládači roztekly baterky-filipiky. Opět spustil eskapády slov na téma „tolik peněz“…
Takže teď by to chtělo nějaké to pozitivum, tady je: našla jsem svou bleděmodrou řasenku
30.8 Neděle – dodělávky
Kolem jedné mě vzbudil pes, strašně se mu chtělo a světe zboř se, šel s ním chlopek.Když se vrátili, dala jsem Césarovi Endiaron a šla se s ním ještě projít. Vypadalo to, že se Césarovi střeva uklidnily a tak jsme šli oba do hajan.
Ráno šel chlopek opět se psem, já z klece vypustila toho malého Krakena a doufala, že si ještě trochu zdřímnu. Jenže Tekil je zvířea k tomu ještě zvíře velice společenské, takže stále po mě lozila a snažila se přes moje oblečení dostat se mi na kůži. Říká se, že kdo si hraje nezlobí, jenže u fretek to holt neplatí.
S podřimování se stal zápas a musím přiznat, že Tekil vyhrála na celé čáře.
Vyblbnutou Tekil jsem zavřela do klece, uvařila si kávu a znovu se vrhla na okna.Včera jsem je sice už myla, jenže se mi zdály být stále moc židaté a tak jsem na ně vylezla znovu, pak jsem se pustila do čištění koberce a musím chlopka pochválit, nezavazel a pěkně si hrál na notebooku.
César měl celý den hladovku, takže mi jeden stravní odpadl.
Být bez počítače a bez internetu mě nic nebavilo a taky lov na moly mě znudil. Jeto záhada, čím více je likviduji, tím více jich poletuje. Vykašlala jsem se na vše a šla spát, vyklízení špajzky je naplánováno na sobotu. Už jsem to chlopkovi sdělila, ani nijak neprotestoval a přislíbil mi svou účast
31.8 Pondělí - zvraty
Ráno kolem jedné opět dostal César běhavku. Nevím z čeho to mohl mít, když nic nejedl. Trochu podezřívám chlopka, že mu nějaký ten pamlsek pod čumák podsune. Tentokrát chlopek ochotný nebyl a tak jsem opět po venku cárala až někdy do rána. Už se začínám seznamovat s pekaři jdoucí ráno do práce i s různými tipky táhnoucí se z hospod. Dnes na mě volali: „Bacha! Karkulko, jde za tebou medvěd!“
Musím přiznat, že ty noční výlety s Césarem mi fakt nedělají dobře. Bojím se tmy,bojím se toho šumu v křovinách.Teď když tak fajn, je to venku sám bezďák.
Domů jsme s Césarem přišli kolem páté hodiny, opět jsem do něj nacpala Endiaron a trochou piškotu a byla v pohotovosti.
Dnes pozvala Verunka Marka na oběd a naplánovala jeho nejoblíbenější jídlo a sice smažený sýr a hranolky a s tatarkou a já to měla uklohnit. Já klohním ráda, jenže špatně snáším kritiku a kritika tu byla. Prý mám ten sýr na moc tenké plátky a prý mi všecek vyteče a zbude z něho jen strouhanka a taky, že jsem měla koupit tatarku ve sklenici a ne jen dva sáčky…. a bla bla bla…
Tak moc jsem se zaposlouchala do prognóz svého mláděte, že se mi sýr připálil, ale nevytek!
… ale přec jen se pak mládě po chvíli uklidnilo a mělo mě rádo, přijel totiž pošťák a dovezl balík pro Tekil. Verunka totiž Tekile objednala nový pelíšek k tomu granulové bonbónky a taky vitamínovou pastu a ještě samonavíjecí vodítko, vše to stálo sakumprásk 765 kaček.
Takže milý deníčku, opět jsem chudobná švadlenka,která, ale je svou dcerou milována … aspoň prozatím