1 - 5 květen 2009
1.5 Pátek - jak sušená švestka
Milý deníčku, tak to vidíš, skončila topná sezona a ochladilo se. Zimu a vlhko moc nemusím, včera jsem zalezla do postýlky poměrně brzo. Když je mi zima anebo mám hlad, tak to se mnou moc legrace nebývá. A včerejšek byl zrovna ten případ. Ale spánek pod teplou peřinkou mi udělal moc dobře.
Musím si milý deníčku trošku postěžovat. Uschnu. Možná se dočkáš doby, kdy budu vypadat jak seschla švestka. A stále jsem ještě nepolíbenaa jak na potvoru tolik rozkvetlých stromů kolem a žáden volný chlap.
Ale mám i dobré zprávy, psovi jsem už dostříhala poslední nohu. Chlopek sice brblal, že než jsem tak udělala, dorostly mu chlupy na těch třech ostříhaných.
To že je pátek mi uniklo, chovala jsem se tak jako by byla sobota a prošvihla jsem v telce „Ulici“
Docela mě to namíchlo, tohle nemám ráda, pak mám mezeryv příběhu a houby vím, zda ta učitelka měla techtlemechtle s tím tělocvikářem anebo jen mechtle bez techtlí anebo techtle bez mechtlí a mám v tom prostě chaos.
Takže zase nic nevím a za vším stojí chlopek. To on za to může, furt chodil a prudil: „co budeme dělat s jabkama.“
Ano, je to velký problém. Ve špajzu mám asi šest zavařenin s nastrouhanýma jablky. Nikomu to nezavází, jen chlopkovi. Už minule mě štval těmi řečmi o zavařeninách a pak řekl, že zavazejí a několik zavařenin odnesl té své konkubíně.
No a jak tak začal zase mlet o těch zavařeninách, začala jsem cítit čertovinu. Řekla jsem ať si těch zavařenin nevšímá, že z nich upeču buchtu a taky se chystám upéct zemlbábu.
Chlopkovi spadla čelist.
..mě to nevadilo a tak jsem do bločku s nápisem: „Co se má koupit“ napsala: Tvaroh, veka, černé pivo
2.5 Sobota - nechce mi osud něco naznačit?
Dnes jsem byla domluvena s Kafičkovou na stříhání. Opět se odvážila svěřit svou hlavu do mých rukou. Jo, jo, dobří holubi se vracejí.
A taky jsem měla v plánu uklohnit žemlovku, kterou mi chlopek chtě-nechtě schválil. Sice se kroutil a vykrucoval, ale chtěl mít více místa ve špajzce? Chtěl I když chlopek nikdy neuznával oběd bez masa, tentokrát mu to neprošlo. Do zemlbáby se prostě řízky nedávají. A nakonec, však o zavařených jablkách začal on
Ale vše má své úskalí dokonce i zemlbába, jen jsem cinkla v kuchyni kastrolem natotata byl chlopek v kuchyni a hned začal o svých představách, jak se zemlbába peče. Kdyby si něco přečetl, kdyby někdy zemlbábu pekl, prostě kdyby měl nějaké zkušenosti tak to beru, ale to chlopek ne, chlopek houby věděl a jen blbě kecal.
„Ty tam dáváš vejce??? Na co vejce??? Kdo to kdy viděl do zemlbáby dávat vejce! No to až řeknu uklízečce, tak ta se zhrozí! ...“
Z těch několika vět omýlaných pořád dokola by zešílel každý. Jistě deníčku pochopíš, že se mi vařilo opravdu velice těžce. Další jeho věta, která mi drásala nervy byla: „Neměl bych si jít raději k Vietnamcům pro řízek!“ taky tuhle větu jsem slyšela tak často, že jsem dostala na řízek chuť a chtěla po chlopkovi, aby mi pro něj zašel. Snad právě proto, nikam nešel, seděl v kuchyni a prudil. Stále jsem zaměstnávala svoje ruce jen abych chlopka něčím nemusela praštit. Byla jsem tak roztěkaná, stále jsem odbíhala z kuchyně nadechnout se na balkon až se stalo, že oběd byl až o půl druhé. A to byl malér.
Oběd se u nás podává o půl dvanácté. Protože po dvanácte si jde chlopek lehnout a spí do tří. S opožděným obědem jsem mu rozhodila harmonogram a z ubrblaného chlapa se stalo protivné malé dítě.
Ve dvě se chlopek konečně nadlábl zemlbáby. A stal se další malér, našel v ní stopku z jablka a hned začal prudit a kecat o nějakém atentátu a také tu byla z jeho strany kritika: prý v zemlbábě bylo hodně jablek, hodně hrozinek, málo tvarohu, taky v ní necítil skořicí, nedala jsem k ní džus a hned nato si šel přidat. Na můj zvídavý pohled se jen zašklebil a pravil: „No co koukáš, hlad je sviňa!“
Ano milý deníčku, chlopek to svede na všechno jen aby nemusel říct, že mu chutnalo.
Když jsem ho tak viděla jak spokojeně leží na sedačce a chystá se k spánku, nedalo mi to a doporučila mu, když nechce pochválit mě tak aby mě pochválil uklizečce na šichtě.
„Cssss,“ zasyčel chlopek a přetočil se na pohovce hlavou ke zdi.
„No jaké csssssss,“ řekla jsem vlídně, „proč mě nemůžeš jednou pochválit před uklizečkou?“
„Protože se se mnou na šichtě ženské nebaví?“
„A to proč?“ pátrala jsem.
Nevěděl.
ale já vím sví, však i já ho jen za to dopoldne měla plné kecky.
Nechala jsem chlopka chlopkem, vzala jsem nůžky a vydala se za Kafičkovou.
A tady se musím se pochválit. Je ostříhaná jak od profíka.
Co mě ale u ní zarazilo, bylo její mikádo na záchodě. Taky zlobilo. Valila z něho voda jen to syčelo. Že by špatná šňůrka anebo mi chce osud něco důležitého naznačit,
3.5 Neděle - turistický geograf na cestách
V tuto neděli se nic moc nedělo jen pes byl strašně utahaný od včerejšího čekání na mě, jak stále běhal od dveří na balkon a vyhlížel mě. Celou nedělí pak spal jak dudek.
A taky jsem v nedělí pekla pizzu ze zbytku veky a starých rohlíků. Opět mi chlopek zavazel v kuchyni a prudil řečmi jak se správně dělá pizza.
Ptala jsem se ho jak se teda pizza peče, chlopek to nevěděl, ale co věděl bylo, že takhle se to nedělá… a nakonec slupnul pizzu jak malinu taky to svedl na velký hlad..
Dnes moje mládě hned z rána vyrazilo se školou a s kladívkem na Lysou horu. Kladívko má sebou protože je turistický geograf nebo tak nějak. Nevím na co jí bylo kladívko dobré když v devět večer volala, že se se svou skupinou ztratila a prý si nadešli 15kilometrů navíc a o kopcích a zkratkách nechce už nikdy slyšet.
Chuďátko moje, přišlo s nožkami ušlapanýma až k prdýlky.
4.5 Pondělí - nehoda není náhoda
Na každém dnu se snažím najít nějaký ten klad, dnes to bylo těžký
ale našla jsem, došla baterka v digitální váze. Takže se netrápím zda jsem přibrala. Košili zapnu, kalhoty mě taky neškrtí, tak to bude asi dobré
Ale jinak dnešek stal za houby
Můj synovec si koupil činku. Takovou tu dlouhou s těmi placatými disky na každém konci. Sakumprásk to váží 90kilo. No a těch devadesát kilo si položil na břicho, ne schválně, ale prostě mu došly síly uprostřed cvičení. A protože byl na šikmé lávce a byl sám, musel si tu činku koulet po břichu k hlavě, aby se mohl dostat z pod činky. Takže se synek nadřel aby přežil.
Dnes byl u lékaře protože má podezření, že si pochroumal slezinu. Před chvilkou jsem mu volala abych věděla jak mu je a on mi řekl, že při tom dlouhém čekání v čekárně se už uzdravil. Ale slíbil, že se zítra objedná na sono. Tak doufám, že to zítra v čekárně nevzdá a taky doufám, že to nic vážného nebude.
Dnes jsem vytáhla psa na procházku, slovo vytáhla je na místě, moc se mu chodit nechtělo. Než jsme vyšli dala jsem mu pilulku od bolesti, ale spíše si myslím, že je jen líný chodit. Nějak moc přes zimu zpohodlněl, jenže on musí chodit, musí se aspoň trošičku hýbat.
Takže jsem ho teda za sebou táhla jak děcko kačera a jemu se asi moc stýskalo po gauči, protože se pořád toužebně otáčel k domovu. Myslela jsem, že jak ho dotáhnu k Báňské, že tam chytne druhý dech, jako vždy, ale dnes nic. Dál jsem ho táhla a on kráčel naštvaně za mnou. Ožil teprve, když v houští spatřil pána, který si tam ulevoval. Césarovi je každý kdo se schovává moc podezřelý, takže na pána udělal malé baf, aby pán věděl, že on o něm ví a pak už si zvesela vykračoval a úplně zapomněl, že je naštvaný. Prostě pes sklerotik A dnes měl César docela štěstí, protože zase mohl bafnout na pána, který v jámě něco zpravoval. Tentokrát se pan nezlekl a dal s Césarem hovor. César byl šťasten, protože rozumí slovům: velký pes, jsi fešák, pozor medvěd. A César miluje komplimenty, takže se nechal podrbat za uchem ušmudlanou rukou cizího pana. Ještěže že César není okoupaný, protože jsem pak v kuchyni na koberci našla kousek celiny.
Včera chlopek nedal našemu mláďátku žádné peníze na ten výlet se školou a kladívkem. Prý na vlak a autobus nic moc nepotřebuje, prý si beztak koupí hromadnou jízdenku a čtyři chleby ze salámem na celý den vystačí. Tečka.
Tak jsem si řekla, že si to musím zapsat a zapamatovat. Chlopek jak jede na jeden den, to je jedno kde, tak má sebou tisícovku. (Takže to se musí zarazit)
Takže jsem svému mláděti dala 500kaček, které jsem si šetřila.
A před chvilkou jsem se dověděla, že těch 500kaček s chlopka nedostanu no nic milí deníčkuzačnu nenápadně tunelovat.. tu třicet korun…tam deset korun… korunka ke korunce až budu mít milión …takže mám docela zajímavý a i dlouhodobý program na několik měsíců. Musí hubnout a tunelovat.
5.5 Úterý - jak na to
Ráno Tekil a moje mládě měly nějaké neshody. Pořád jsem slyšela: „Tekil nesmíš!“ slyšela jen to já, slyšely to jistě i sousedi, jen Tekil nic neslyšela a řádila klidně dál.
Dala jsem si špunty do uší a snažila se soustředit na cvičení. Už mě to začíná štvát. Cvičím, cvičím už několik týdnu a měsíců a výsledek nulový. Tož kde dělám chybu?
Jestli to nebude tím sladkým. Nikdy jsem na sladké moc nebyla, bonbonů jsem si nikdy moc nevšímala, semtam jsem si zobla hořké čokolády a teď? Teď jsem k neudržení, zase mám nějaké ty hormony vyplašený jarem, jinak si to neumím vysvětlit.
Jediná pomoc co mě napadá je nechat si nějak esteticky zašít pusu. Je tu i jiná možnost. Jeden časopis radí sex. Odborně vypočítal kolik energie vyprodukuji, kolik vypotím, prý je to i dobré na pleť… no jen samé klady.
A já místo abych sháněla někoho na sexuální cvičení držím hladovky.
Odpoledne dorazila moje obávaná přítelkyně a dovezla na svém kole kačenu, červené zelí, brambory.
Ano, ano opět propuknou hody
K večeru jsem volala Zdeňce a domluvila se, že kačenu uklohníme ve čtvrtek.
Ale mám i dobré zprávy, psovi jsem už dostříhala poslední nohu. Chlopek sice brblal, že než jsem tak udělala, dorostly mu chlupy na těch třech ostříhaných.
To že je pátek mi uniklo, chovala jsem se tak jako by byla sobota a prošvihla jsem v telce „Ulici“
Docela mě to namíchlo, tohle nemám ráda, pak mám mezeryv příběhu a houby vím, zda ta učitelka měla techtlemechtle s tím tělocvikářem anebo jen mechtle bez techtlí anebo techtle bez mechtlí a mám v tom prostě chaos.
Takže zase nic nevím a za vším stojí chlopek. To on za to může, furt chodil a prudil: „co budeme dělat s jabkama.“
Ano, je to velký problém. Ve špajzu mám asi šest zavařenin s nastrouhanýma jablky. Nikomu to nezavází, jen chlopkovi. Už minule mě štval těmi řečmi o zavařeninách a pak řekl, že zavazejí a několik zavařenin odnesl té své konkubíně.
No a jak tak začal zase mlet o těch zavařeninách, začala jsem cítit čertovinu. Řekla jsem ať si těch zavařenin nevšímá, že z nich upeču buchtu a taky se chystám upéct zemlbábu.
Chlopkovi spadla čelist.
..mě to nevadilo a tak jsem do bločku s nápisem: „Co se má koupit“ napsala: Tvaroh, veka, černé pivo
2.5 Sobota - nechce mi osud něco naznačit?
Dnes jsem byla domluvena s Kafičkovou na stříhání. Opět se odvážila svěřit svou hlavu do mých rukou. Jo, jo, dobří holubi se vracejí.
A taky jsem měla v plánu uklohnit žemlovku, kterou mi chlopek chtě-nechtě schválil. Sice se kroutil a vykrucoval, ale chtěl mít více místa ve špajzce? Chtěl I když chlopek nikdy neuznával oběd bez masa, tentokrát mu to neprošlo. Do zemlbáby se prostě řízky nedávají. A nakonec, však o zavařených jablkách začal on
Ale vše má své úskalí dokonce i zemlbába, jen jsem cinkla v kuchyni kastrolem natotata byl chlopek v kuchyni a hned začal o svých představách, jak se zemlbába peče. Kdyby si něco přečetl, kdyby někdy zemlbábu pekl, prostě kdyby měl nějaké zkušenosti tak to beru, ale to chlopek ne, chlopek houby věděl a jen blbě kecal.
„Ty tam dáváš vejce??? Na co vejce??? Kdo to kdy viděl do zemlbáby dávat vejce! No to až řeknu uklízečce, tak ta se zhrozí! ...“
Z těch několika vět omýlaných pořád dokola by zešílel každý. Jistě deníčku pochopíš, že se mi vařilo opravdu velice těžce. Další jeho věta, která mi drásala nervy byla: „Neměl bych si jít raději k Vietnamcům pro řízek!“ taky tuhle větu jsem slyšela tak často, že jsem dostala na řízek chuť a chtěla po chlopkovi, aby mi pro něj zašel. Snad právě proto, nikam nešel, seděl v kuchyni a prudil. Stále jsem zaměstnávala svoje ruce jen abych chlopka něčím nemusela praštit. Byla jsem tak roztěkaná, stále jsem odbíhala z kuchyně nadechnout se na balkon až se stalo, že oběd byl až o půl druhé. A to byl malér.
Oběd se u nás podává o půl dvanácté. Protože po dvanácte si jde chlopek lehnout a spí do tří. S opožděným obědem jsem mu rozhodila harmonogram a z ubrblaného chlapa se stalo protivné malé dítě.
Ve dvě se chlopek konečně nadlábl zemlbáby. A stal se další malér, našel v ní stopku z jablka a hned začal prudit a kecat o nějakém atentátu a také tu byla z jeho strany kritika: prý v zemlbábě bylo hodně jablek, hodně hrozinek, málo tvarohu, taky v ní necítil skořicí, nedala jsem k ní džus a hned nato si šel přidat. Na můj zvídavý pohled se jen zašklebil a pravil: „No co koukáš, hlad je sviňa!“
Ano milý deníčku, chlopek to svede na všechno jen aby nemusel říct, že mu chutnalo.
Když jsem ho tak viděla jak spokojeně leží na sedačce a chystá se k spánku, nedalo mi to a doporučila mu, když nechce pochválit mě tak aby mě pochválil uklizečce na šichtě.
„Cssss,“ zasyčel chlopek a přetočil se na pohovce hlavou ke zdi.
„No jaké csssssss,“ řekla jsem vlídně, „proč mě nemůžeš jednou pochválit před uklizečkou?“
„Protože se se mnou na šichtě ženské nebaví?“
„A to proč?“ pátrala jsem.
Nevěděl.
ale já vím sví, však i já ho jen za to dopoldne měla plné kecky.
Nechala jsem chlopka chlopkem, vzala jsem nůžky a vydala se za Kafičkovou.
A tady se musím se pochválit. Je ostříhaná jak od profíka.
Co mě ale u ní zarazilo, bylo její mikádo na záchodě. Taky zlobilo. Valila z něho voda jen to syčelo. Že by špatná šňůrka anebo mi chce osud něco důležitého naznačit,
3.5 Neděle - turistický geograf na cestách
V tuto neděli se nic moc nedělo jen pes byl strašně utahaný od včerejšího čekání na mě, jak stále běhal od dveří na balkon a vyhlížel mě. Celou nedělí pak spal jak dudek.
A taky jsem v nedělí pekla pizzu ze zbytku veky a starých rohlíků. Opět mi chlopek zavazel v kuchyni a prudil řečmi jak se správně dělá pizza.
Ptala jsem se ho jak se teda pizza peče, chlopek to nevěděl, ale co věděl bylo, že takhle se to nedělá… a nakonec slupnul pizzu jak malinu taky to svedl na velký hlad..
Dnes moje mládě hned z rána vyrazilo se školou a s kladívkem na Lysou horu. Kladívko má sebou protože je turistický geograf nebo tak nějak. Nevím na co jí bylo kladívko dobré když v devět večer volala, že se se svou skupinou ztratila a prý si nadešli 15kilometrů navíc a o kopcích a zkratkách nechce už nikdy slyšet.
Chuďátko moje, přišlo s nožkami ušlapanýma až k prdýlky.
4.5 Pondělí - nehoda není náhoda
Na každém dnu se snažím najít nějaký ten klad, dnes to bylo těžký
ale našla jsem, došla baterka v digitální váze. Takže se netrápím zda jsem přibrala. Košili zapnu, kalhoty mě taky neškrtí, tak to bude asi dobré
Ale jinak dnešek stal za houby
Můj synovec si koupil činku. Takovou tu dlouhou s těmi placatými disky na každém konci. Sakumprásk to váží 90kilo. No a těch devadesát kilo si položil na břicho, ne schválně, ale prostě mu došly síly uprostřed cvičení. A protože byl na šikmé lávce a byl sám, musel si tu činku koulet po břichu k hlavě, aby se mohl dostat z pod činky. Takže se synek nadřel aby přežil.
Dnes byl u lékaře protože má podezření, že si pochroumal slezinu. Před chvilkou jsem mu volala abych věděla jak mu je a on mi řekl, že při tom dlouhém čekání v čekárně se už uzdravil. Ale slíbil, že se zítra objedná na sono. Tak doufám, že to zítra v čekárně nevzdá a taky doufám, že to nic vážného nebude.
Dnes jsem vytáhla psa na procházku, slovo vytáhla je na místě, moc se mu chodit nechtělo. Než jsme vyšli dala jsem mu pilulku od bolesti, ale spíše si myslím, že je jen líný chodit. Nějak moc přes zimu zpohodlněl, jenže on musí chodit, musí se aspoň trošičku hýbat.
Takže jsem ho teda za sebou táhla jak děcko kačera a jemu se asi moc stýskalo po gauči, protože se pořád toužebně otáčel k domovu. Myslela jsem, že jak ho dotáhnu k Báňské, že tam chytne druhý dech, jako vždy, ale dnes nic. Dál jsem ho táhla a on kráčel naštvaně za mnou. Ožil teprve, když v houští spatřil pána, který si tam ulevoval. Césarovi je každý kdo se schovává moc podezřelý, takže na pána udělal malé baf, aby pán věděl, že on o něm ví a pak už si zvesela vykračoval a úplně zapomněl, že je naštvaný. Prostě pes sklerotik A dnes měl César docela štěstí, protože zase mohl bafnout na pána, který v jámě něco zpravoval. Tentokrát se pan nezlekl a dal s Césarem hovor. César byl šťasten, protože rozumí slovům: velký pes, jsi fešák, pozor medvěd. A César miluje komplimenty, takže se nechal podrbat za uchem ušmudlanou rukou cizího pana. Ještěže že César není okoupaný, protože jsem pak v kuchyni na koberci našla kousek celiny.
Včera chlopek nedal našemu mláďátku žádné peníze na ten výlet se školou a kladívkem. Prý na vlak a autobus nic moc nepotřebuje, prý si beztak koupí hromadnou jízdenku a čtyři chleby ze salámem na celý den vystačí. Tečka.
Tak jsem si řekla, že si to musím zapsat a zapamatovat. Chlopek jak jede na jeden den, to je jedno kde, tak má sebou tisícovku. (Takže to se musí zarazit)
Takže jsem svému mláděti dala 500kaček, které jsem si šetřila.
A před chvilkou jsem se dověděla, že těch 500kaček s chlopka nedostanu no nic milí deníčkuzačnu nenápadně tunelovat.. tu třicet korun…tam deset korun… korunka ke korunce až budu mít milión …takže mám docela zajímavý a i dlouhodobý program na několik měsíců. Musí hubnout a tunelovat.
5.5 Úterý - jak na to
Ráno Tekil a moje mládě měly nějaké neshody. Pořád jsem slyšela: „Tekil nesmíš!“ slyšela jen to já, slyšely to jistě i sousedi, jen Tekil nic neslyšela a řádila klidně dál.
Dala jsem si špunty do uší a snažila se soustředit na cvičení. Už mě to začíná štvát. Cvičím, cvičím už několik týdnu a měsíců a výsledek nulový. Tož kde dělám chybu?
Jestli to nebude tím sladkým. Nikdy jsem na sladké moc nebyla, bonbonů jsem si nikdy moc nevšímala, semtam jsem si zobla hořké čokolády a teď? Teď jsem k neudržení, zase mám nějaké ty hormony vyplašený jarem, jinak si to neumím vysvětlit.
Jediná pomoc co mě napadá je nechat si nějak esteticky zašít pusu. Je tu i jiná možnost. Jeden časopis radí sex. Odborně vypočítal kolik energie vyprodukuji, kolik vypotím, prý je to i dobré na pleť… no jen samé klady.
A já místo abych sháněla někoho na sexuální cvičení držím hladovky.
Odpoledne dorazila moje obávaná přítelkyně a dovezla na svém kole kačenu, červené zelí, brambory.
Ano, ano opět propuknou hody
K večeru jsem volala Zdeňce a domluvila se, že kačenu uklohníme ve čtvrtek.